Velký skok pro človíčka, malý krok pro lidstvo ツ
Jede váš potomek na tábor poprvé ve svém životě? Pak se jedná o zkoušku nejen pro něj, ale i pro vás, jeho rodiče. Jak ji zvládnout pokud možno bez problémů?
Pravidlo č. 1: Na věku – paradoxně – až tak nezáleží.
Zatímco spousta těch nejmenších může svůj první tábor zvládnout na jedničku a na konci brečet, že ještě nechtějí domů, na druhé straně známe i extrémy v podobě dětí třeba i na startu puberty, které nepřekonatelný stesk po rodičích předčasně vyřadil z dalšího průběhu tábora. Pro spokojený a úspěšný táborový pobyt je tedy spíš než věk důležitější osobnostní a povahové nastavení dítěte, včetně aktuálního psychického stavu. Svou negativní roli může sehrát např. nepohoda v rodině, zdravotní problémy někoho z blízkých a podobně. Pokud možno objektivně posuďte, zda je právě pro vašeho potomka táborový pobyt vhodným doplňkem prázdninového programu.
Pravidlo č. 2: Snažte se svého potomka k táborovému pobytu adekvátně motivovat
Zejména v případě těch nejmladších nabídněte tábor v dostatečném předstihu jako lákavou možnost, jak strávit část léta (jeho případnou striktně negativní reakci přitom vřele doporučujeme nepodceňovat - poslat na tábor dítě proti jeho vůli může být jedno z nejhorších rozhodnutí). Vysvětlete svému školákovi, že už je tak šikovný, že může jet na tábor. Určitě by neměl chybět výčet dovednosti, které už váš potomek zvládá levou zadní. Bude tak mít pocit, že je na neznámé dobrodružství vyzbrojen. Stoji za to zmínit, co zajímavého jste se na táboře naučili vy. Vyprávění o vašich příjemných a veselých táborových zážitcích, nebo třeba společné prohlížení fotogalerií z minulých ročníků zvoleného tábora je určitě tou nejsprávnější cestou jak pomoci tomu, aby tréma či obavy z prvního táborového dobrodružství byly co nejmenší. A jistě se vyplatí i stručný seznam jeho vrstevníků a známých, kteří už na táboře byli (či letos pojedou).
Pravidlo č. 3: Zapojte své dítě do výběru jeho táborového pobytu.
S pocitem, že se výběru tábora spoluúčastnilo, získá dítě k táboru už předem lepší vztah a určitě se mu pojede mnohem lépe. Systém „o nás bez nás“ v tomto případě rozhodně nedoporučujeme. Výběru tábora přitom věnujte patřičnou pozornost – podrobněji se tomuto tématu věnujeme na stránce Jak vybrat správný tábor.
Pravidlo č. 4: Zařaďte tábor mezi témata komunikace v rodině.
Je důležité, aby dítě vědělo, jak to na táboře bude vypadat, jak to bude probíhat, co tam bude dělat. Najděte si čas a pozorně vyslechněte případné obavy, které váš potomek má. Možná se vám v danou chvíli zdají nedůležité, ale věřte, že pro malé dítě (a nejen pro něj) mohou představovat zásadní problém. „Mnohdy se děti brání něčemu novému jen proto, že to neznají,“ říká dětský psycholog PhDr. Václav Mertin. „Menší děti mají často obavy z docela banálních věcí, jako třeba Co budu dělat, když se mi bude chtít v noci na záchod? nebo Kdo mi pomůže se zipem na batůžku? To vyjde najevo, jen když si o táboře budete chvíli nenuceně povídat. Problém pak můžete vyřešit společně s dítětem“, dodává doktor Mertin. Obavy těch nejmenších se mohou týkat jídla, toalety, stesku po rodičích, sourozencích či hračkách nebo i toho, jak se mají zachovat v určité situaci.
Pravidlo č. 5: Společenské „otužování“ je tou nejlepší táborovou průpravou.
Shledáváte u svého dítěte znaky úzkostnosti? „Poslat úzkostné dítě na tábor bez přípravy je dost riskantní", varuje PhDr. Mertin. „Některé to zvládnou skvěle a všechno dobře dopadne, jiné ale můžou získat trauma na celý život". Je tedy nanejvýš vhodné začít v dostatečném předstihu se společenským „otužováním“: Víkendy u babičky, přespání u kamaráda, dvoudenní výlet se známými, ideálně i vícedenní školní výlet nebo škola v přírodě – to všechno pomůže dítěti nabýt pocit samostatnosti a sebevědomí před jeho prvním táborovým pobytem. Vřele doporučujeme!
Pravidlo č. 6: Neboj se postěžovat si!
Pomozte nám zajistit vašim dětem bezproblémový průběh tábora: Pokud budou mít při pobytu na táboře JAKÝKOLIV PROBLÉM, zajistíme jeho okamžité vyřešení, ovšem jen pokud se o něm od nich dozvíme. Důkladně (a nejlépe opakovaně) svým dětem vysvětlete, že se nemusí bát (nebo stydět) přijít za námi s jakýmkoliv problémem, stížností, žádostí… děkujeme!
Pravidlo č. 7: Zapojte dítě do balení jeho zavazadel.
Na stránce Co zabalit na tábor najdete náš podrobný seznam doporučeného vybavení. Podstatné je vše balit spolu s dítětem. Mělo by vědět, co s sebou má (a kde to má), kdy si danou věc má obléknout (to se týká hlavně menších dětí), eventuelně na co ji použít („Proč mám baterku?“) a další. Pokud vám něco chybí, pak společný nákup a výběr věci samotným dítětem může být velmi příjemný pro obě strany. Navíc získá dítě dobrý pocit z toho, že se na přípravách aktivně podílí. Rozhodně by neměla chybět hračka, se kterou dítě usíná - právě večer totiž může přijít největší stesk po rodičích. A užitečná může být třeba i oblíbená hra nebo knížka. Vhodné je také přidat dopisní papíry a obálky (u menších dětí s nadepsanými adresami a nalepenými známkami), popřípadě pohledy.
NÁŠ TIP: Zejména u nejmenších (případně stýskavějších) dětí můžete přibalit "kouzelnou krabičku" - táborovou obdobu adventního kalendáře: Spolu s dítětem do ní odpočítáte tolik bonbonů či jiných ňamin, kolikrát dítě na táboře přespí. Když sní každý den jeden, názorně pak uvidí, jak dlouho táborové dobrodružství ještě potrvá ツ
Pravidlo č. 8: Nesnažte se zmírnit obavy svého potomka slibem možnosti předčasného odjezdu!
Téměř každému dítěti se – pochopitelně – v průběhu pobytu zasteskne po rodičích. Pokud jste dítěti slíbili, že když se mu bude stýskat, vyzvednete si ho dříve, může to pak takřka neodvratně znamenat jeho předčasný odjezd z tábora (vždyť jste to přece slíbili…). Správná komunikační strategie: „My ti ten tábor objednáme, ale s tím, že tam s ostatními vydržíš až do konce. Budou tam i mladší děti, které to zvládnou, tak ten týden (ev. dva týdny) přece zvládneš taky…“ Pokud by to však situace vyžadovala, sami se vám samozřejmě ozveme s informací o povaze vyvstalého problému, včetně konkrétního návrhu jeho řešení (viz pravidlo č. 11).
Pravidlo č. 9: Snažte se absolvovat odjezd na tábor v klidu a bez stresu.
Nespěchat, vše v klidu připravit a v dobré náladě a s dostatečným časovým předstihem vyrazit na cestu – to je ten nejsprávnější recept, jak nezvyšovat nervozitu vašeho prvotáborníka před jeho vykročením do nového prostředí. V tu chvíli opravdu není snad nic horšího, než když na poslední chvíli honíte své dítě, za volantem zjistíte, že jste něco zapomněli a musíte se vracet a další podobné situace. Dítě už tak prožívá poměrně složité chvilky (přeci jen - jede poprvé pryč od maminky a tatínka, bude v cizím prostředí s cizími lidmi…) a není třeba ho ještě více stresovat.
Pravidlo č. 10: Korespondence je nejlepší povzbuzení
Při pobytu vašeho dítěte na táboře nepodceňujte její význam: Zejména v případě těch menších není od věci poslat první dopis nebo pohled už s předstihem, aby dorazil hned v prvních dnech, kdy si děti na táboře teprve zvykají. Ideální je, když svému táborníkovi posíláte každý den pohlednici či kratší dopis. Můžete v nich líčit, co děláte, co je nového. V žádném případě do nich ale nepište smutné události, své starosti a ani to, jak moc se vám stýská. Korespondence by měla být povzbudivá. Můžete v ní ocenit, jak vše skvěle zvládá, jak je šikovné, jak jste na něj pyšní. A s blížícím se koncem tábora připomenout, na co se může těšit po návratu. Doručení balíčku je pak pro každé dítě na táboře malým svátkem…
Pravidlo č. 11: Žádné zprávy = dobré zprávy
...neboli rodičům voláme, když se něco děje. A naopak - pokud nevoláme, znamená to, že je na táboře vše v pořádku. To je zlaté pravidlo, které se týká informací ze strany vedení tábora směrem k rodičům zúčastněných dětí. Chápeme, že mnozí (zejména úzkostlivější) rodiče by rádi třeba i každý večer slyšeli stručný report o pobytu svého potomka. Omlouváme se, vzhledem k počtu dětí a pracovní vytíženosti při starosti o ně toto opravdu nabídnout nemůžeme. Nevolejte nám tedy, prosím, s dotazem „Jak se má?“. A naopak – pokud z dopisu či telefonátu nabydete dojmu, že na táboře něco v pořádku není, dejte nám, prosím, vědět co nejdříve, ať můžeme ověřit, zda je to pouze váš dojem, nebo je z naší strany třeba situaci nějakým způsobem řešit. Spokojenost našich táborníků je pro nás totiž naprostou prioritou!
Pravidlo č. 12: Uvolněte se!
Někdy je úzkost dítěte jen odrazem úzkosti nás, dospělých. Bojíme se, aby všechno zvládlo, aby se dobře oblékalo a nenastydlo, aby dobře jedlo a důkladně se mylo. Aby někde nespadlo, aby mu někdo neubližoval a tisíc dalších věcí. Zkrátka se bojíme pustit otěže a předat je někomu jinému. Vybírali jste tábor pečlivě podle nejlepšího pečlivě, podle svého nejlepšího vědomí i referenci? Tak se teď pro dobro svého dítěte uvolněte. A pomozte mu se od vás na pár dní odloučit (ačkoliv to možná nakonec bude náročnější pro vás, než pro něj…). Prospěje to oběma stranám.
Václav Vaněček, TOP-tábory.cz
